z kroniky (už ne)
Vodácká akce: OHŘE 2012 Sokolov – K. Vary (16.06.2012)
sestava: Michal, Oskar, Jindra, Katka
Konečně jsme se dostali k dávno očekávané vodácké akci Ohře 2012. V loni nám to časově a také z nedostatku vody nevyšlo. Letos sledujeme počasí už dva měsíce a teď se to povedlo. Tentokráte jsme nechali naše laminátové Bismarcky v garáži a využili služeb půjčovny lodí Dronte. Myslím si, že napříště už asi necháme laminát muzeu. Ráno jsme vypluly po deváté hodině, počasí dobré, voda akorát. Sestava: Michal s Oskarem a Jindra s Katkou. Jako vždy proběhla snídaně na splavu v Královském poříčí. Bez problémů jsme se dostaly pralesem až do Lokte, kde jsme na prvním splavu (pod nemocnicí) nabrali trochu vody a háčkové byli až ke krku mokří. Slunce stále pražilo a tak nám brzy vyschli. V kempu za Loktem jsme tradičně doplnily tekutiny a vrhli se na vodácké žrádlo, v podobě smaženého sýra. Lidi začli houstnout a tak jsme vypadli. Cestou jsem se s Káťou tak trošičku udělal. Na Svatoškách jsme schnuli a doplňovali tekutiny (Kofolu). Lidí tam byla hromada a sluníčko šílený a tak jsme rádi vypadli vstříc novým zážitkům. Nenápadně jsme se dostali až do Varů, kde jsme sjely šlajsnu a po 400m metrech odevzdali loď u Dronte. Auto jsme neměli daleko a tak jsme se příjemně unavení rozvezli do našich domovů. Akci hodnotím jako velmi zdařilou.
(Jindra)
________________________________________________________________________
Noční akce: Bublava – Aschberg – (Německo) (18.05.2012)
sestava: Michal, Jindra
trasa: málo km
Díky zakoupení Michalovy nové chaty jsme startovali na Bublavě v inkriminovaném objektu. Jelikož se nalézáme 1 Km od hranic, tak se směr dnešního pochodu sám nabízí. Z naší vlasti jsme se dostali Myší dírou do Saska (okres Vogtland). Po dalších 20 min. jsme se již šplhaly na tamější rozhlednu Aschberg. Výhled je impozantní. K vidění jsou Krušné hory, Slavkovský les, Ašsko a Německé Smrčiny. V údolí se rozprostírá malebné horské městečko Klingenthal. Vstup na rozhlednu je 1 Euro. Poté jsme se přes „zahradu plnou zážitků“ vydali lesní cestou Obersachsenberger Straße k nádhernému lesnímu jezeru u vesnice Gottesberg, tak typickému pro tento kraj. Při zpáteční cestě jsme dali svačinu na jednom z mnoha tamních, lesních odpočívadel. A stejnou cestou se pak navrátily zpět do republiky.
Mají tam: nádherně upravené lesní cesty a cyklostezky (v zimě pak běžkařské tratě), dostatek lesních odpočívadel a přístřešků, všude pořádek, jo a v Německu neopadávají větve ze stromů. Přechod zpět přes hranice je jako z Krakonošovo k Trautenberkovi „holoto líná“.
(Jindra)
________________________________________________________________________
sestava: Michal, Jindra
trasa: málo km
Tentokráte jen duo akce s Jindrou. Po nočním fiasku z minulé akce, kdy se sněhem pěkně protáhlá lesní cesta traktorem změnila v zasněženou sibiř a my jsme akci museli z důvodů technické nevybavenosti vzdát a potupně se vrátit stejnou cestou zpět, se rozhodlo, že by to chtělo pořídit si sněžnice. Využili jsme tudíž možnosti zapůjčení dvou párů sněžnic.Jako testovací oblast jsme zvolili Přebuz. Metr hloubky zmrzlého sněhu s dalšími 20 cm prašánku nám připravily příjemné překvapení. (Tak trochu dle očekávání). Pohyb na sněžnicích po sněhu je skvělý a nabízí možnosti prozkoumání terénů jinak běžně nedostupných. Naplánovali jsem cestu z Přebuze kolem velkého jeřábího jezera přes německou hranici a pochod kolem jezera Talsperre Carlsfeld. Bohužel, toto byla jedna z nejmrazivějších únorových nocí s teplotou kolem -30°C. Do toho ještě vítr. Než jsme si před autem obuli sněžnice, byli jsem kompletně promrzlí. Obloha byla jasná a čistá. Po prvních stech metrech jsme kvůli holomrazu vážně uvažovali o útěku zpět do auta. Omrzající špičky našich nosů a bolest v konečkách prstů se chvílemi zdály neúnosnými. Nevzdali jsme se však a dobře udělali, protože po čase přestalo foukat a pochod bylo možné prodloužit. Nicméně extrémní chlad nás donutil cestu zredukovat jen na malý okruh kolem památníku obětem války k pěkně ukrytému přístřešku u rozcestníku pod vysokým vrchem. Tam jsme stěží vybalili svačiny a s ještě většími těžkostmi batohy zase zabalili. Trvalo to jen pár minut a k relaxačnímu občerstvení, tak jak ho máme rádi, to bylo daleko. Tentokráte už fakticky zkřehlí, jsme si to namířili směrem zpět k autu. V Přebuzi jsme zašli do Kovářské boudy na čaj a regeneraci zamrzlých obličejů. Myslím, že na nás musel být děsivý pohled. Celé to byla zátěžová akce s jasnými pozitivními pocity. Už se těšíme na další sněžnicovou výpravu. (Bez holomrázu :)
(Michal)
_______________________________________________________________________
Noční akce: Kladská – Mýtský rybník a okolí (27.01.2012)
sestava: Michal, Míla, Jindra
trasa: málo km
Tato akce byla ve znamení sněhu a to jsem při plánování trasy podcenil. Z Kladské se mělo jít naučnou stezkou, kolem Mýtského rybníka, V Požárech, kolem bývalé hájenky a zpět přes rozcestí Hvězda na Kladskou. Bohužel sněhová nadílka nám tento okruh neumožnila. Standardně jsme začali v Myslivecké hospůdce, zahřáli se dobrou hrachovou polívkou a dali si po jednom kousku od Chodovaru. Zima nebyla veliká jen dost sněhu. Prošli jsme naučnou stezkou k silnici a po té šli na rozcestí potok Rota. Tam jsme uhnuli na lesní silničku vedoucí kolem Mýtského rybníka. Poté pokračovali po modré přes rozcestí V Požátech. Po dvouset metrech byla znatelná těžba dřeva a tam prohrnutá cesta končila. Dál jsme mohli pokračovat po kolena ve sněhu, což se po krátkém hlasování zrušilo. Na kládách kterých bylo hojně kolem jsme rozbourali tábor a začala večeře. Vše jak na uzenářském veletrhu: klobásy dvou druhů a nechyběla ani slaninka ze Slovenska. Po tomto zážitku jsme se stejnou cestou vrátily na Kladskou. Množství sněhu nás inspirovalo k rozšíření našich nočních aktivit a to k chůzi na sněžnicích.
(Jindra)
_______________________________________________________________________
Noční akce: Přebuz - Špičák a okolí (18.11.2011)
sestava: Michal, Míla, Jindra
trasa cca 11 km
Tentokráte jsme zase v plném počtu! Vzhledem k inverzní meteorologické situaci jsme zatoužili po nějaké výšince prosté mlh a smogu. A tak jsme jako cíl zvolili nejvyšší vrchol okresu Sokolov- Špičák. Autem jsme dorazili na Přebuz. Tam už byla téměř jasná obloha. (Něco co jsme už měsíc v Sokolovské kotlině neviděli.) Poté jsme hned zalezli do Kovářské boudy na posilněnou – tedy na grog nebo pivko s klobásou. Nálada byla vynikající. Z Přebuze se šlo po zelené přímo až na Špičák. Tam při tom pohledu do stiné krajiny, plné temných horizontů, světýlek a hvězdné oblohy snad každému srdce zaplesá..ten nádherný pocit umocní snad jenom chutná a vydatná svačinka pod přístřeškem se stolem a lavičkou, co je na vrcholu. A tak jsme se hezky posilnili a udělali zápis do vrcholové knihy. Cestou nazpět jsme sešli se zelené, přešli na žlutou a elegantním kruhem se vraceli zpět na Přebuz. Před Přebuzí jsme mírně sešli z cesty a tak si museli pomoci odvážným přeskokem přes potok Rotava, abychom se dostali na Přebuzskou silnici.
(Michal)
______________________________________________________________
Noční akce: Nové Hamry – Tisovský vrch (Pajndl) – Nejdek (27.10.2011)
sestava: Michal, Míla, Jindra
trasa cca 10 km
V předvečer státního svátku se všichni členové naší komuny (tedy ty akční), dopravili do Nejdku. Pozorný čtenář naší kroniky by podotkl, že se na toto místo vracíme zhruba po dvou měsících, avšak podzimní počasí spolu s magií těchto krušnohorských lesů nás sem vábí a my jsme opět podlehli. Zase jsme naskočili na vlak směr Horní Blatná a teprve ve vlaku jsme plánovali trasu. Jízdenku jsme zakoupili pro jistotu do Oldřichova, ale vyskočili jsme již v Nových Hamrech, v místě našich raných vandrů. Vyhledali jsme příjemnou avšak příliš zakouřenou knajpičku. Zde nám poskytli pívko a krmi lahodnou. Probrali jsme pár organizačních změn v komuně a vyrazili, směr Tisovský vrch. Touto cestou jsme nikdy nešli, a proto se s přítomností velké mlhy stala cesta velmi dobrodružnou. Opět nám pomáhá specialita zdejších turistů, a to malé odrazové body na stromech. Sláva a díky za tento pokrok v noční turistice. Na Tisovský vrch jsme se tedy dostali a nakonec jsme v mlze našli i nádhernou, kamennou rozhlednu, které se za dob našich předků dnes žijících v Německu říkalo Pajndl. Rozhledna nás mile překvapila, avšak výhled té mlhavé noci nikoliv. Znám tuto rozhlednu i přes den a tak ji mohu vřele doporučit. K úpatí rozhledny je přistavěn malý srub pro pocestné toulající se touto krajinou. Odebrali jsme se do jeho útrob, kde jsme naládovali a vyladili na další cestu útroby své. Po krátké době jsme se napojili na mystickou cestu do Nejdku. Použili jsme stejnou cestu jako minule, zatím se nám neokoukala a tak jsme si jí opět užili. Atmosféru této mlhavé, magické noční akce dokreslil i průjezd vlaku pod kamenným, lesním mostem. Nebýt chlapi, tak se v tom lese snad rozbrečíme blahem. Cesta dál vedla přes Tisovou a od lesní restaurace Na vyhlídce jsme se dostali zrekonstruovanou křížovou cestou zpět do Nejdku, toho večera odporně zapáchajícího místní česárnou vlny. Tento smrad se nedá prostřednictvím kroniky popsat jinak než slovy Mejly, „to je klasika, takhle smrdí degeši“. Až na tento konec, ale považuji akci za velmi a velmi povedenou. Případnému čtenáři tedy vřele doporučuji, „hlavně v noci“.
(Jindra)
___________________________________________________________________
Tato akce byla svolána narychlo, ale povedla se. Odjezd ze Sokolova byl po 18 hodině a tak jsme téměř polovinu akce měli za světla. Auto jsme nechali na Hruškové a vydali se směrem na památník. Tam jsme pořídili foto a odpochodovali jsme k nedaleké zřícenině kostela sv. Mikuláše. Opět provedené foto, kochání místní přírodou, balzám na duši a potěcha pro oko. Po procitnutí jsme se vydali novou cestou na Krudum. Cesta je to pěkná, ale příkrá. Na kopci jsme utřeli pot, chytli dech a hurá na rozhlednu. Akorát zapadalo slunce a tak jsme si výhled opět užili. Poté jsme se celí dojatí pustili do večeře, která také skýtala nevšední zážitek. Ostatně jako vždy. Z Krudumu jsme sestupovali po Milířské cestě. Odtud jsme šli přes Třídomskou hájenku zpět na Hruškovou. Akce se povedla, stejně jako počasí.
(Jindra)
________________________________________________________________________
Noční akce: Horní Blatná – Perninský vrch – Nejdek (12.08.2011)
Sympatická trochu retro akce. Auto jsme nechali v Nejdku a odtud motoráčkem po krásné krušnohorské koleji do Horní Blatné. V Horní blatné jsme ještě za světla vylezli na Vlčí jámy.Zijstili jsme, že tam dříve v letním období bývalo více sněhu.. Rozhledna co je nad jámami byla už zavřená a okolní zeleń také poněkud povyrostla. Takže z určitého místa bylo vidět jen Johann- Georgenstadt. Po cestě nazpět jsme se zastavili na houbovou polévku v Modré hvězdě a odtud už po zelené směrem dolů Mezi Hamry a Pernink. Padl soumrak a my ze zelené sešli. Trochu jsme zabloudili, což k našemu rozčarování bylo způsobeno vážnými nedostatky v nepřesnostech naší mapy. Zato jsme našli množství jiných značeých tras, které na rok staré mapě nejsou! Díky bloudění jsme objevili pěkně opravenou lesní kapli panny Marie a ještě jednu věc která nás nadchla více: Starou německou vodárnu" Wasser schloss" Mírně strašidenou, tak trochu ve stilu art- deco. Jaká škoda, že jsme s sebou neměli fotoaparát.. Přešli jsme Perninský vrch, začalo mohutně pršet a tak jsme se k nočnímu pikniku uchýlili do boudy v Sejfech u Nejdku. Měli jsme i v plánu výstup na Tisovský vrch nad Nejdkem, ale ten jsme vzhledem k stupni promočení deštěm a bolavým chodidlům vzdali. Příjemnou klesající krajinkou přes Tisovou jsme spokojeně unaveni došli až k autu, co na nás čekalo v nočním Nejdku.
(Michal)
______________________________________________________________________
Noční akce: Kamenice – Kostelní bříza – Kamenice (23.07.2011)
Noční akce: Kamenice – Kostelní bříza – Kamenice (29.04.2011)
Michy
_____________________________________________________________________
Noční akce: Za železnou oponou, do Evropy (25.03.2011)
sestava: Jindra, Michal
To jsme zase jednou dostali chuť na noční akci a bez velkého otálení se do toho pustili. Auto jsme nechali nad Dolním Žandovem v obci Vysoká.
Tato obec je ukázkou toho, jak to vypadá když vyhodíme pár lidí co tu bydlelo „domů“ do Německa a pak se na vše vykašleme. Výsledek se po pár desetiletích dostaví v podobě (v řeči klasika) zdivočelé země. Tento počin má i své plus a to je nádherná nezničená příroda. Tento skutek je hlavně zapříčiněn specialitkou z nedávných dob, železnou oponou, která do zdejších lesů nepouštěla žádné „vandaly“.Proto dnes můžeme „poděkovat“ zdejším soudruhům a příslušníkům pohraniční stráže za ochranu zdejší nádherné, lesnaté krajiny.
Z Vysoké jsme se vydali na rozcestí u Alexe a odtud přímou cestou na bájnou horu Dyleň. Je škoda, že místní rozhledna není přístupná veřejnosti. Jistě by nás potěšila vskutku pěkným výhledem na Český les, Bavoří, Smrčiny, Chebsko, Krušné hory a Slavkovský les. Přesto jsme celý areál, který kdysi patřil již zmíněným ochráncům vlasti celý obešli a kochali se výhledem z malé skalky na které je i vrcholová kniha. Když jsme se Dyleně dost nabažily, sestoupili jsme k německé hranici. Zde se nachází jeden ze středů Evropy. Kdysi ho tam určil osobně Napoleon Bonaparte. No a to jsme již byli asi 10m v Bavorsku. Tuto mezinárodní akci jsme zde otočili a vydali se po bývalá signálce (cca 3km po zelené) k odpočívadlu zv. Plánský můstek. Zde jsme dali večeři a odpočinek. Když jsme byli řádně prochladlí, tak jsme vše zabalili a lesní cestou se dostali zpět do Vysoké, kde jsme příjemně unaveni akci ukončily. (Jindra)
____________________________________________________________________
Noční akce: Horní Slavkov – Kozí hřbety – Loket (19.02.2011)
sestava: Jindra, Mejla
Auto jsme nechali v Lokti na náměstí a do Slavkova se přepravili autobusem. Podobnou trasu jsme už šli a tak jsme mapu ani nepotřebovali. Ze Slavkova jsme vypadli přes šibenici směr Bošířany. Dále po cyklostezce směr Moučné pytle. V přístřešku který je cestou jsme si dali menší zabijačkové hody a šlo se dál. Byla celkem kosa a při hodování jsme vychladli. K Moučným pytlíkům jsme nedošli, poněvadž jsme to propojili se žlutou značkou, která vede na Loket. Cestou jsme míjeli nám již dobře známé místo s výbornou žrádelnou „na Magacínu“ , tudy přes Lovčí komoru do Lokte. Počásko bylo drsnější ale akce se povedla. (Jindra)
_____________________________________________________________________
sestava: Michal, Jindra
Noční akcička v kategorii "klasik". Nic moc nového co do tratě kterou již dobře známe. Zahájili jsme ji jednou desítkou v hospůdce u Gárdnera v Lokti. Tratˇ byla vybrána kvůli hojnosti prvního letošního sněhu.. Cesta byla totiž částečně projetá a prošláplá – měla stopu. A tak se nám šlo nádherně. Taky jsme museli použít sněžné návleky na boty, které nám zajistily relativní komfort. V poslední třetině cesty kus za Svatoškama v kopci stojí oblíbená bouda, kde jsme zahájili picnic. Na ten jsme se těšili od začátku. (Michy)
_______________________________________________________________________
______________________________________________________________________
noční akce: Stříbrná – Špičák (nejvyšší bod Sokolovska) (16.10.2010)
Sestava: Jindra, Michal.
Toto bola špica. Dojeli jsme na Stříbrnou, tam nechali na návsi auto a vydali jsme se lesní cestičkou na hlavní cestu na Novou Ves nad Kraslicema. Jde o dost velké převýšení a tak jsou pohledy do údolí každou chvilku úchvatnější a úchvatnější i když je tma. Nová Ves je ve výšce přes 900m. Krajina už je naozaj horská a místní chaty byly ponořeny do tmy. Lesní cestou jsme se dostali na rozcestí pod Špičákem, kde jsme se občerstvili v příjemně ledové studánce. Po té se vydali na Špičák, dočetli jsme se, že se nacházíme ve výšce 993 m n.m. a že se jedná o nejvyšší místo na Sokolovsku. Na místě je malá skalka s pěkným výhledem (přes den). Udělali zápis do vrcholové knihy a v místním altánku rozbalili super večeři (klobásky, hermelín, cibule a olivy,…). Nadšení neznalo meze, ale jít jsme museli dál a kromě toho už začalo i přituhovat. Dolů jsme šli přímou cestou přes horní Stříbrnou. Byl pěkný chladný podzim a akce se nám moc a moc líbila.
(Jindra)
___________________________________________________________
noční akce Lobezské údolí - pomník žen- bílá hájenka 2.10.20102.
__________________________________________________________
noční akce: Kamenice - Páďa a zpět (25.9.2010)
Sestava: Jindra, Michal.
Tuto akci považuji z unikátek. Jednak šlo o vzpomínkové trasy a návštěvu chaty, která byla kdysi naší základnou a ze které jsme podnikli mnoho výprav a zažili přehršel srandy.
Takže AHOOOOJ (Jindra)
_____________________________________________________________
Zde je naskenovaná naše kronika z let 1993 - 1995. POZOR - jde o gramatický megašok, avšak pro nás neskutečně vzácného významu.